Pět druhů hornin, které potkáte na túře v Česku

Česká krajina se během jednoho výletu může změnit k nepoznání, protože ji pod povrchem tvoří různé horniny. Každá z nich se jinak zvětrala, jinak drží vodu a jinak formuje terén. Když se naučíte pět základních typů rozlišovat, začnete v kopcích číst příběh mnohem starší než turistické značky.

Žula

Žula je hlubinná vyvřelá hornina, která vznikla chladnutím magmatu pod povrchem. Má hrubozrnnou strukturu a na čerstvém lomu v ní rozeznáte světlý křemen, růžový nebo bílý živec a tmavou slídu. Bývá tvrdá, odolná a často tvoří zaoblené vrcholy nebo balvany. V Česku ji potkáte na Šumavě, v Novohradských horách nebo na Českomoravské vrchovině.

Žulový terén bývá pevný, ale na povrchu se může loupat do desek a tvořit hladké plochy. Po dešti jsou tyto plochy kluzké a na žulových balvanech se špatně hledá jistota. Půda nad žulou bývá kyselá a chudá, proto v okolí rostou spíš borovice, buky a vřes.

Pískovec

Pískovec je usazená hornina ze zrn písku, která spojuje tmel. Zrna jsou viditelná pouhým okem nebo pod lupou, často jde o křemen. Barva se mění od běžové po žlutou, červenou nebo šedou. Pískovec tvoří typické skalní věže, stěny a soutěsky, například v Českém Švýcarsku, Broumovsku nebo v Českém ráji.

Je měkčí než žula a snadno se opracovává, proto se z něj stavěly skály, schody i sochy. Zároveň však podléhá erozi, která vytváří pukliny, převisy a voštiny. Pískovcový povrch je po dešti kluzký a v suti se mohou uvolňovat bloky. Při chůzi mimo cesty hrozí, že se okraj rozpadne.

Pískovcové oblasti bývají na pohled suché, ale voda v nich hraje velkou roli. Proniká puklinami, rozmývá tmel a podílí se na vzniku skalních bran, převisů a jeskyní. Proto se v pískovcových městech setkáte s vlhkými soutěskami i s prameny, které vyvěrají na nečekaných místech. Terén je zde mnohem křehčí, než se zdá podle pevných věží.

Vápenec

Vápenec tvoří hlavně uhličitan vápenatý. Vzniká usazováním v moři nebo srážením z vody a často obsahuje zkameněliny. Bývá světlý, celistvý a měkký, takže ho rýpe ocelový hřebík. Na rozdíl od pískovce reaguje s octem nebo kyselinou citronovou bublinkami. V Česku ho najdete v Moravském krasu, Českém krasu a v řadě menších vápencových území.

Vápencový terén je jiný: voda se v něm rozpouští a vytváří závrty, škrapy a jeskyně. Povrch bývá suchý, protože srážky mizí do puklin. Vegetace je často bohatá, ale půda je mělká. Na vápenci se také snadno tvoří ostré hrany a kameny, které při pádu řežou.

Čedič

Čedič je výlevná vyvřelá hornina, která ztuhla na povrchu. Bývá tmavý, jemnozrnný a těžký. Typické jsou sloupcovité odlučnosti, které vznikají při chladnutí a smršťování. V Česku ho potkáte v Českém středohoří, na Kamenickém vrchu nebo v oblasti Doupovských hor. Čedičové vrcholy bývají kuželovité a často nesou zříceninu nebo vyhlídku.

Čedič je tvrdý a odolný, ale jeho svahy mohou být pokryté sutí. Sloupce se mohou uvolnit a spadnout. Půda na čediči bývá úrodná, proto jsou svahy často zarostlé hustou vegetací. Na túře se vyplatí všímat si tmavých kamenů s pravidelnými hranami, které se liší od světlých pískovců i žulových balvanů.

Břidlice

Břidlice je hornina, která se štěpí na tenké desky. Může být usazená nebo přeměněná, podle toho, jak vznikla. Bývá šedá, zelenavá nebo černá a na povrchu se rozpadá na ostrohranné úlomky. V Česku se s ní setkáte v Nízkém Jeseníku, na Valašsku nebo v okolí Barrandienu. Břidlicové svahy bývají méně stabilní a po dešti kluzké.

Na rozdíl od vápence nereaguje s kyselinou a neobsahuje velké zkameněliny. Štěpné plochy vytvářejí typické ostrohranné kameny, které mohou být ostré jako nůž. Při chůzi v břidlicové suti je potřeba dávat pozor na kotníky a na to, kam šlapete. Stezka zde bývá nerovná i tam, kde se zdá být rovná.

Tip autora: Vezměte si na výlet malou lupu a fotografujte kameny na místě. Srovnání zrn, vrstev a barvy vám dá víc než hádání podle jednoho úlomku v dlani.

Praktické shrnutí

  • Žula je hrubozrnná a tvrdá, často tvoří zaoblené balvany.
  • Pískovec má viditelná zrnka a snadno se opracovává.
  • Vápenec je světlý, měkký a reaguje s kyselinou.
  • Čedič je tmavý, těžký a tvoří sloupcovité struktury.
  • Břidlice se štěpí na desky a vytváří ostré úlomky.

Zdroje

  • Česká geologická služba: geologické mapy a Geologická encyklopedie.
  • Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky: charakteristiky chráněných území.
  • Národní muzeum: mineralogické a geologické sbírky a odborné publikace.

Publikováno: 29. 01. 2025

Kategorie: Příroda